Hrály si i děti v pravěku?

Jsou dřevěné hračky staré jako lidstvo samo? Lze to nějak prokázat? Pokusíme se o to v dalším textu. Hra a hračka patří k dětství, to je bez diskuse, nicméně i náš další život je těmito činnostmi poznamenán. V roli rodičů si hrajeme s dětmi, jako babičky či dědové nakonec s vnoučaty. Dřevěné hračky můžeme sobě nebo svým dětem i vyrobit. Téměř všechny předměty, se kterými si dítě hraje a vtiskne jim nějaký nový význam vlivem své fantazie, lze označit za dětské hračky – klacíky, hadříky, kousek kůry apod. Máme tak velmi jednoduše měchačku jako klacík, lodičku z kůry nebo panenku z hadříků a dřeva. S čím si asi hrály děti v pravěku? Určitě měly své dřevěné hračky.

Za významné odvětví umělecké produkce je dnes považována i výroba hraček, která kdysi začala domácí výrobou. Máma s tátou či prarodiče vyráběli svým potomkům hračky pro radost. Takto vyrobené unikáty se většinou nedochovaly. My dnes můžeme v muzeích obdivovat exponáty z pozdější výroby řemeslné a tovární, kterých již bylo více. Dělení hraček je různé. Podle cílové skupiny spotřebitelů jsou to chlapecké či dívčí hračky, podle použitého materiálu např. dřevěné hračky, hadrové nebo hliněné. Existují také pohyblivé hračky např. zobající slepičky či tahací panák nebo hračky zvukové jako jsou bubínky nebo píšťalky. Existují i tzv. příležitostné hračky. To jsou různé figurky z perníku, sušených švestek, pečeného těsta, postavy čertů i Mikulášů a jiné. Vyráběly se v souvislosti s nějakým svátkem nebo výročím, děti si s nimi určitou dobu hrály a nakonec je snědly.

Jestli se domníváte, že hračka je pro dítě jen zábavou, není tomu tak. Je to také prostředek výchovný a formuje osobnost člověka. Svět hraček jako miniaturizovaný svět dospělých je pro dítě jakousi přípravkou na budoucí život, na jeho složitost a na budoucí povolání. Každá doba i všechny kultury jsou zdokumentovány nejen v umění, ale např. i ve světě hraček, kam patří i dřevěné hračky.

Comments are closed