Stále svůdná Sophia Loren: Krásná ze špaget

Sama říká, že krása u ní rozhodně není na prvním místě. Ne nadarmo se jmenuje Sophia – řecky moudrost. Za krásnou ji také dlouho nikdo nepovažoval.

Ve škole byla vysmívaným otloukánkem. Spolužáci si z ní utahovali kvůli nemanželskému původu i pro její hubenou postavu a výrazné rysy obličeje. V pubertě se však z ošklivého káčátka začala vylupovat zajímavá dívka.

Příliš dlouhý nos

Sophia Sciocoloneová, jak zní její pravé jméno, se narodila 20. září 1934 v Neapoli svobodné matce Romildě. Romilda byla krásná žena s dlouhýma štíhlýma nohama.

Snila o filmové kariéře. Místo toho ji potkalo dvojnásobné mateřství s proutníkem, který si ji nikdy nevzal, a s tím spojené existenční starosti.

V pubertě Sophia trávila celé dny v kině a snila o pohádkových světech. Nebylo jí ještě ani patnáct, když se přihlásila do soutěže o titul Malé mořské královny.

Skončila mezi dvanáctkou finalistek. Matce tenhle úspěch nestačil a o rok později s ní odjela do Říma – rovnou do filmového studia Cinecita.

Obě se dostaly do komparzu ve filmu Quo vadis? Šestnáctiletá Sophia také zabojovala o titul Miss Itálie. Skončila druhá a všiml si jí muž, který se brzy stal jejím osudem – filmový producent Carlo Ponti.

„Máte zajímavou tvář,“ řekl jí. Pozval ji na kamerové zkoušky, kde se však dívka dozvěděla tvrdý verdikt: „Příliš krátký obličej, příliš široká ústa, příliš dlouhý nos.“ Sophia se nicméně nenechala odradit.

Oslovil ji vydavatel bulvárního časopisu s nabídkou na fotoromán. Mezi kulisami z kartonu předváděla vášnivou lásku.

„Tyhle fotky by probudily mrtvého!“ jásal vydavatel, když si prohlížel dívčiny vnady. Sophia se naučila uvolněně pózovat a mezitím natočila pár štěků v několika filmech.

Až dostala nabídku na hlavní roli ve filmovém ztvárnění opery Aida.

Jak jíst humra s klepety

Ponti byl jedním z tichých společníků Aidy a během natáčení se do dvacetileté Sophie zamiloval. Bylo mu o čtyřiadvacet let víc, byl ženatý a své ženě často nevěrný.

Sophia si o něm nedělala iluze, ale zároveň k němu cítila značný obdiv a náklonnost. Carlo se stal jejím Pygmalionem.

Nechal ji nahlas předčítat klasiky, její hlas nahrával a pak jí ukazoval chyby. Naučil ji oblékat se jednoduše a s elegancí. Poradil jí, jak odpovídat při interview, jak jíst humra i s klepety…

A pak ji nasměroval k režiséru Vittoriu De Sicovi. Poprvé s ním točila film Zlato Neapole a už tady předvedla všechny své typické polohy: parádní řev, hlasitý smích, hysterii, svůdné i dojemné pohledy, rozhodnost a temperament.

Jejich vrcholné kousky ale teprve přijdou: Horalka v roce 1961, za niž dostane Oscara v Hollywoodu, povídkový film Včera, dnes a zítra v roce 1963 a Manželství po italsku o rok později.

Přátelství s Mastroiannim

De Sicovy filmy patřily k vrcholům spolupráce Sophie a Marcella Mastroianniho. Oba herce spojoval podobný původ, chudoba, potíže v počátcích kariéry. Přátelství přetrvalo čtyřicet let.

Na filmové plátno se spolu vrátili v roce 1994 ve filmu Prét-á-porter, dva roky před Marcellovou smrtí. „Častokrát jsme byli nachystáni už ráno, ale natáčeli jsme až večer. Občas jsem ho viděla usnout v rohu na židli.

Ale byli jsme tak vyladění, jako bychom se nikdy neopustili,“ vzpomínala na něj Sophia a dodala, že hezký vztah jim vydržel zřejmě právě proto, že nikdy nebyl fyzicky zpečetěn.

Sophia s ním přitom nejednou natáčela erotické scény. Nikdy nezapomene na striptýzový tanec, který ji pro film Včera, dnes a zítra učil profesionál z kabaretu Crazy Horse.

Sophia se v něm pomalu svléká, a když si začne rukama přejíždět podvazky, aby se jich pak roztouženým gestem zbavila, začne Mastroianni výt jako rozvášněný kojot. Málokdy se při natáčení tak bavila.

„Není těžké stát se hvězdou odhalováním těla, ale jenom s tím člověk dlouho nevydrží; stačí, aby přišla jiná holka, která se také svlékne a nabídne přitažlivější tělo. Být herečkou vyžaduje silné trumfy,“ prohlásila Sophia.

Vyhnanci z lásky

I když jí film poskytl nesčetně příležitostí užít si s některým z přitažlivých partnerů – například s Cary Grantem, Marlonem Brandem či Gregory Peckem, Sophii drželo silné pouto s Carlem.

Tím spíš, že jejich láska procházela mnoha peripetiemi. Nejtěžší zkouška přišla, když byli ve své vlasti odsuzováni. Puritánská Itálie padesátých let nesnesla slovo „rozvod“ a neuznala ani jejich sňatek v Mexiku.

Naopak je obvinili z bigamie a Pontimu hrozilo vězení. Stali se vyhnanci z vlastní země – pobývali pak v USA, ve Švýcarsku, ve Francii.

Teprve po dvanácti letech vztahu, když už získali Sophia, Carlo i jeho první manželka francouzské občanství, mohlo dojít i oficiálně k rozvodu a následnému sňatku, tentokrát platnému také na území Itálie.

Bylo to velké vítězství právníků a Sophie, která se stala paní Pontiovou. V roce 1968 se jí po dvou potratech konečně podařilo otěhotnět a přivést na svět syna Carla. O pět let později k němu přibyl ještě Eduard.

Hold matce

Více se múžete dočíst v celém článku Stále svůdná Sophia Loren: Krásná ze špaget. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze stejné kategorie.

Leave a Reply