Hana Benešová: Opravdová první dáma

Benešův předchůdce T. G. Masaryk totiž nastoupil prezidentský úřad ve chvíli, kdy jeho manželka Charlotta byla již nemocná, a po jeho boku se proto nevyskytovala. Hana Benešová byla tedy průkopnicí, a nutno říct, že svou roli splnila dokonale.

Plnila ji dokonce tak dobře, že se stala nedostižným vzorem i pro své následovnice. Marta Gottwaldová, manželka komunistického prezidenta Klementa Gottwalda, se ji snažila napodobovat, ale výsledek byl směšný.

Nechávala si dokonce šít stejné modely, jaké nosila Hana Benešová, ale na její rozložité postavě vypadaly samozřejmě úplně jinak.

Jak se seznámili

Hana se s Edvardem potkala v Paříži, kam se jako dvacetiletá vypravila v roce 1905 v doprovodu své kamarádky Ati Oličové, dcery pražského policejního rady.

Nutno dodat, že policejní rada Olič neblaze proslul jako vyšetřovatel pokrokového hnutí Omladiny, bojujícího proti zastaralým zákonům rakouského mocnářství, a Beneš si zakládal na tom, že se právě k jejich myšlenkám hlásí.

Dívky mu byly nesympatické, a to i proto, že pocházely z majetných rodin – považoval je za „husičky“. To ještě netušil, že Hana (v té době se ještě jmenovala Anna, přejmenoval ji až on sám) ve skutečnosti vyrůstala v malé obci Domaslavice na Teplicku v rodině průvodčího na dráze a ke vzdělání jí pomohla její teta, když si ji vzala k sobě do Prahy.

Jaký vlastně v té době Beneš byl? Působil trochu jako starý mládenec. O dámskou společnost se nezajímal, celé dny trávil nad knihami.

Trpěl určitým komplexem ze svého chudého původu (narodil se v roce 1884 do chalupnické rodiny v Kožlanech), ale přebíjel ho železným sebeovládáním a pílí. V Paříži studoval románské jazyky.

Brzy své zkušenosti začal dívkám ochotně předávat, stal se jim rádcem i průvodcem a do roka se do Hany, která svůj obdiv k němu nijak neskrývala, zamiloval.

Malý velký muž

O Edvardu Benešovi přátelé říkali, že je to malý muž s velkou energií. Sotvakdo s ním stačil držet krok. Byl spíše drobné postavy, ale měl velmi dobrou fyzickou kondici.

Výborně jezdil na koni, hrál tenis a kriket. Při jednání s lidmi se choval racionálně, málokdy dal najevo své emoce. Podobně přistupoval i k Anně-Haně.

Když se dívka po roce pobytu v Paříži chystala k návratu domů, Edvard jí (poprvé a naposled ve svém životě) napsal báseň a zároveň jí naznačil, že s ní ve svém životě počítá, a navrhl jí kroky, které budou následovat.

Ta logika by možná jinou dívku zarazila, ale Hana znala svého ctitele příliš dobře. A hlavně – byla už pevně rozhodnutá, že s ním chce žít.

Vzali se v listopadu 1909 v kostele svaté Ludmily na Vinohradech. Hana svému muži podřídila veškerý čas. „Neumím mít vlastní život,“ prozradila o mnoho let později.

Pečovala o Edvardovu životosprávu, ošacení, večer si nechala vyprávět, co její muž zažil v práci (v té době přednášel národní hospodářství na obchodní akademii, posléze sociologii na univerzitě).

Cesta k diplomacii

Po sarajevském atentátu v červnu 1914 vyhledal Edvard, který tušil, že se přiblížil rozpad Rakousko-Uherska, T. G. Masaryka a začal se podílet na činnosti protirakouské organizace českých intelektuálů Maffie.

Masarykovi dokonce nabídl jako finanční podporu věno své ženy. Hana ho ve všem podporovala. Když o rok později zamířil za T. G. M. do emigrace, byla jako manželka protistátního spiklence zatčena a jedenáct měsíců strávila ve vězení.

S Edvardem se neviděli tři roky. První dopis od něj dostala až 2. listopadu 1918 s tím, že ji zve do Paříže, kde ho bude reprezentovat jako prvního československého ministra zahraničí. Okamžitě mu odepsala:

„Já jsem slyšela, Eduško, jaký je z tebe elegánek… Ty mi děláš samé radosti – jen uspokojím-li já Tebe… Líbá Tvoje drahé chytré čelíčko s velkou láskou Tvoje Hana.“

Dnes nám to zní možná přehnaně, ale Hana v oslovování svého milovaného nešetřila zdrobnělinami: Drahý Edíčku, Eduško, Edunko, ale také Chlapenečku Edíčku…

Umění mlčet

Hana do nové role vklouzla lehce. Když se posléze v roce 1935 stala paní prezidentovou, nečinilo jí problém pozvat ke snídani západní diplomaty, vzápětí delegaci z jižní Moravy a pak se na zahradě fundovaně bavit o skalničkách se zahradníky.

Dokázala vést rozhovor, přitom být milá a vstřícná a zároveň si udržet odstup. „Je to pravá žena diplomata. Umí moudře mlčet,“ řekl o ní T. G. M.

S jeho rodinou navázala hluboké přátelství, zvlášť s Alicí Masarykovou, které nahrazovala tak trochu i maminku. Vlastních dětí se nedočkala.

Několikrát potratila, a ačkoli podstoupila všemožné léčebné procedury, nic se na tom nedalo změnit. O to víc na sobě pracovala. Ohromně se vyžívala v budování letního sídla v Sezimově Ústí.

Když její muž po mnichovské konferenci abdikoval a odjeli spolu do Londýna, proměnila se i v manželovu pečovatelku. Benešovo nervové zhroucení bylo důsledkem dlouhodobého politického tlaku a přepracovanosti.

To samé ji ovšem čekalo ve třech poválečných letech, kdy Benešovy prezidentské pravomoci den ode dne slábly (stejně jako jeho fyzické síly) zároveň s tím, jak sílil vliv komunistů a Stalina na vývoj u nás.

Po manželově smrti žila v ústraní a ven chodila v doprovodu komorné Vilmy. Hana Benešová zemřela v 89 letech a na poslední cestu ji 7. prosince 1974 doprovázela československá hymna v podání Eduarda Hakena.

Čtěte také:

Více se múžete dočíst v celém článku Hana Benešová: Opravdová první dáma. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze stejné kategorie.

Leave a Reply

Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat